Ten chlápek byl těžce do pohody, konec konců i ta jeho ženská, která seděla za volantem, no ony i ty jejich děti, co dřímaly při dost ryčným bigbítu na druhejch sedadlech, byly v klídku, no von i Emil v naší třetí řadě ač unaven byl docela v richtiku, si uvědomoval, že to bylo docela štígro, že nás svezli. A ještě chlápek džoukoval, když jsem mu na Smíchově řikal, že by bylo príma, kdyby nás vysadili, že proč s nima nejedem k nim na kafe, estli se nám jako nelíběj nebo co. No v Davli, když jsme zjistili, že jsme to v putyce přepálili přes odjezdy všech spojů, nám tak nějak do džouku nebylo, nic proti chůzi ve tmě po krajnici kolem řeky obsypaný párou a mlhou, ale přeci jenom jsme od rána courali se krajem a jaksi měli oddělaný chodicí tyhlety. Z beznaděje jsem dokonce brnk Humblemu, jestli se mu zcela náhodou nechce pro nás sjet do tý zasraný Davle. A von by i sjel, kdyby to bylo zlý. Ale zlý to nebylo, jak řikám, jelikož nás vodvez ten pohodář, co ho vezla ta jeho žena. Výtečný velký vozidlo, fordka tranzit, no.
Taky docela byl do pohody jeden tydýt z takový tý vykropený partičky, co voblehla svejma písněma nádražní špeluňku v Bojově, kde jsme s Emilem v rámci deště řešili věci. Já se docela nadchnul pro nějaký ty sociologický rozbory a různý příklady ze života jsem uváděl, no. Jsem toho, a von i Emil, namlel dost. Na různý témata. Co mi tak utvělo, bylo tlachání o tom, kterak někerý lidi to maj díky různejm rodinnejm zázemím hozený jakože do života na dvorku a jiný, co to s rodinou nemaj do pohody a vodetnou se vod ní, že ty jsou jako ty z toho lesa, co se musej sami vo sebe postarat, řádskej lov a žádný sypání zrní na tom dvorku plus vydřená svoboda a drsnej pohled na druhý, takový to pravičáctví a tak, děsný souvislosti a komplikace, paradox na paradox, i mytologický historky jsem použil coby pepře svých vzletných slov, Emil je kritickej posluchač a namítal, ba i přizvukoval, hezky jsme se do toho zaplejtali, ale to by bylo na dlouhý lokte. Konec konců jsem chtěl zmínit onoho v pohodě, co přišel s těma zpěváčkama zduněnejma, jeden v pazouře chřestítko a že ježíšku panáčku, budeme tě kolíbati a podobný hitovky, jsem s nim dal řeč u jízdních řádů, von, že kam to jede, a já, že na Dobříš nebo na Prahu, ale že je sobota, a tak jsme se shodli, že je to momentálně na nás voba dost komplikovaná trojčlenka a šli rači zase lemtat.
No vono vysvitlo ještě sluníčko, a tak jsme s Emilem překročili pohoří do Davle, ale to světlo nás holt zmátlo, takže jsme jaksi podcenili ten vodjezd, ale vo tom jsem už mluvil. No. Hlavně u Vltavánků nám zalepili trávicí trubice chutnou krmí, jsme se dost dobře potom jaksi nemohli zvednout ze židlí. Vo španělský ptáčky s rejží šlo, no. Silně lahodný a nečekaně sytý byly. Dosti do pohody krmě. Vo ptáčkách šla řeč i s tim žertérem z tranzita, ňák se v jeden moment směr jízdy zamotal na jakejsi vobjížďce, a von, že jako jedem zas do Davle, že by jeho famílie nějaký ty španělský ptáky skousla. Emil v odpověď taky zavtipkoval, ale co vymyslel vo těch nablblejch ptáčkách, to si tedy prosim pěkně nějak nepamatuju. No.
Taky byly v klídku ty scenérie po cestě, různý zelený kopce a ta zeleň byla dost šťavnatá a vůbec. A morko bylo. Takže jsme museli taky už nedlouho po startu v Měchenicích zapadnout do knajpice v Klínci. Dost ďábelskou výzdobu exteriéru tam maj, celá zeď plná krtečků, křemílků, vochomůrek, sluníček a podobně, dost sytý barvy, ale vevnitř docela do pohody, žádný expresivní kýče. Normálka, jo drškovka docela taky do pohody. A pívo taky.
Emil děsně hnal, to von dycky, jsem jen čekal, kdy ztratí dech, ke konci tedy už moc nehnal, zato já chytal kolikátej už elán. Výborná turistika, až na ty paty, k večíru docela dřely. No jo, ale vejlet to byl stejně hodnotnej. Krajina utěšená, hovor uvolněný, dost jsme se poměli.
6.6.2004
